ARISTlPPOS ze severoafrické Kyrény (435-355), žák Protagorův a Sokratův, založil ve svém rodišti školu, k níž patřila i jeho dcera Areté, první řecká žena-filosofka. Aristippos byl světák, člen dvorské společnosti v Syrakusách; chodil oděn v nádherný nachový plášť, a kdyby byl býval vynalezen monokl, byl by jej určitě nosil. Pocity považoval za pohyb: slast byl pohyb mírný, strast prudký a stav bez bolesti i bez slasti je klid. Klid i nemírný pohyb přinášejí zhoubu;
nezbývá než vyhledat pohyb mírný, tedy libost, a sice libost opravdovou, přítomnou, spíš tělesnou než duševní. Tělesná slast je žádoucnější než slast duševní v stejném poměru, jako bolest tělesná je horší než bolest duševní. Smyslem a cílem života není štěstí, nýbrž jednotlivé, okamžité, konkrétní rozkoše. Tomuto vyznávání slasti se říká hédonismus.

Ač zevnějškem a způsobem života nápadně rozdílný, Aristippos přece měl mnoho styčných bodů s kynikem Antisthenem (v. t.w), rovněž Sokratovým žákem. Oba byli nominalisty (obecné pojmy jsou pouhé lidské výmysly, jimž nic ve skutečnosti neodpovídá) a senzualisty, tj. věřili pouze v poznání smyslové. Oba byli anarchisté, neuznávali stát, rodinu a společenské svazky. Shodovali se spolu se Sokratem, že člověk si má za každých okolností zachovat vnitřní svobodu; děj se co děj, má zůstat pánem situace i rozkoší, jež vyhledává: užij si jich, ale nepropadni jim. Antisthenes měl rád drsné lidové vtipy a Aristippos také rozuměl legraci. Tak jednou uzmul v lázni Diogenovi plášť, jehož okázalá špinavost byla chloubou kynikovy filosofie, a nechal mu své koketně švihácké roucho. Kynik nadával, odmítl se do té floutkovské nádhery obléknout a Aristippos se smál: vyvozoval z této příhody převahu své filosofie nad učením kyniků, neboť se nedovedou přizpůsobit všem okolnostem tak jako on.


[BACK]